ek

Ek za sebou zavřel dveře a zahleděl se do svých poznámek.
"Je to Leyland, anglická výroba," řekl. "Typ Atlantean, u nás vedený jako typ H35. Má pětasedmdesát míst k sezení. Zvláštní ale je..."
Dveře se rozletěly. Stál v nich Gunvald Larsson a nedůvěřivě zíral na zmatek ve své kanceláři. Jeho světlý plášť, kalhoty i vlasy byly mokré a boty plné bláta:
"Tady to vypadá," řekl nespokojeně.
"Co je na tom autobuse zvláštního?" zeptal se Melander.
"Tenhle typ totiž na lince 47 normálně nejezdí."
"Nejezdí?"
"Normálně tam jezdí německé autobusy značky Büssing. Taky dvoupatrové. Tenhle tam jel výjimečně."
"Báječná stopa," prohodil Gunvald Larsson. "Spáchal to šílenec, který vraždí zásadně v anglických autobusech, tak jsi to myslel?"
Ek se na něho podíval s rezignovaným klidem.
Gunvald Larsson rozhodil rukama a zeptal se:
"Co je to vůbec za chamraď, co tu pobíhá po chodbách?"
"Novináři," odpověděl Ek. "Někdo by s nimi měl promluvit. "
"Já to tedy nebudu," okamžitě se ozval Kollberg.
"Copak Hammar nebo vrchní šéf nebo ministr spravedlnosti nebo nějaký jiný hlavoun nevydá komuniké?" zeptal se Gunvald Larsson.
"Asi to ještě nesesmolili," řekl Martin Beck. "Ek má pravdu.